Osobní důchodové daně jsou odváděné z příjmů daňových poplatníků a jsou významným a nezbytným příjmem do státního rozpočtu.

Charakteristika osobní důchodové daně:
·         největší míra komplexnosti,
·         největší míra spravedlnosti,
·         ekonomická efektivnost,
·         umožnění zahrnutí sociálních úlev.
Historický vývoj důchodové daně:
·         Poprvé se objevila v roce 1799 ve Velké Británii.
·         V roce 1803 byla rozšířená na všechny příjmy.
·         V ostatních vyspělých zemích byla daň zavedená koncem 19. a počátkem 20. stol.
·         V roce 1812 byla výdělková daň zavedená v Rakousku.
·         Osobní důchodová daň však měla při svém vzniku sazby pouze několik procent a týkala se pouze vysokých důchodů.
·         Postupně, hlavně mezi válkami a po 2. svět. válce sazby neustále rostly, v některých zemích byly důchody zdaňovány dokonce sazbou 70 %.
Pozitiva osobní důchodové daně:
·         daň odpovídá principu platební schopnosti,
·         výnosy daně jsou pružné, neboť hospodářský růst se projevuje také růstem důchodů, díky čemuž se poplatníci posunují do vyšších daňových pásem,
·         důchodová daň nezpůsobuje distorze v cenách,
·         daň je ukládána na důchody, čímž způsobuje distorze mezi užitkem práce a užitkem volného času,
·         daň je považována za dobrý makroekonomický stabilizátor,
·         daň je průhledná, což znamená, že je pro poplatníka naprosto zřejmá,
·         není problém spojený se zdrojem platby daně, neboť se vznikem důchodu vzniká současně zdroj pro její zaplacení.

Schémata zdanění osobní důchodovou daní jsou v zemích EU různorodá, mohou tedy zohledňovat různé sociální aspekty poplatníky ve formě odpočitatelných položek nebo slev na daní. Také se mohou lišit z hlediska počtu daňových pásem a daňových sazeb. V zemích EU se daňové zatížení pohybuje většinou okolo 40 %. V Dánsku se jedná dokonce o 47,7 %. Ve Francii je daňové zatížení ve výší 43.9 %, v Itálii 42,5 %.