Žena je velmi krásným a vznešeným stvořením v každém věku, ať jí jsou roky dva, dvacet nebo třeba sto. Jen my sami si to často neuvědomujeme. Dáváme na soudy ostatních kolegyň, které nám závidí, tak se nás snaží ponížit a shodit naše sebevědomí k bodu mrazu. A nutno říci, často se to takovým ženám daří. Ale teď na ně zapomeňme a uvědomme si svou krásu.

V každé z nás a na každé z nás je něco nádherného, jedinečného a neopakovatelného. Něco, díky čemu jsme krásné. A není ani tak moc důležitý venkovní vzhled, protože pravá krása se skrývá uvnitř nás, v našich srdcích, co bezmezně milují své potomky, v našich duších, které odevzdáváme svým mužům, v našich očích, ve kterých se skrývá celý náš život. Jeho krásy, šrámy, zkrátka vše, co jsme prožili. Vnímání venkovní krásy, té co je vidět pouhým okem je často velmi subjektivní, ovlivněné současnou módní vlnou a požadavky společnosti na vzhled ženy, na její úkoly a schopnosti. Dnešní požadavky na ženu jsou často řekněme přemrštěné. Máme vypadat jako vystřižené z časopisu o módě, zvládat chodit do práce, starat se o domácnost, děti a jejich zájmové kroužky, domácí mazlíčky, stárnoucí rodiče a ještě naše muže. Navíc se očekává, že si v každé situaci budeme vědět rady a zvládneme jakýkoli problém vyřešit v práci i doma.

Být ženou není jednoduchý úděl u nás ani především v některých zemích, kde koza má větší hodnotu, než žena. Tam je to ještě mnohem horší a dějí se tam často pro nás nepředstavitelná zvěrstva jako dětské nevěsty a podobně.

Zůstaňme raději u nás, v civilizovaném světě. Kde krása ženy se soudí vnějšími pokřivenými měřítky, ale ty měřítka, ty co jsou skutečnými hodnotami, ale na venek nejsou vidět, jsou považované za nedůležité. Ale síla ženy, když je v ohrožení její potomek je neskutečně obrovská, větší, než si většina mužů dokáže představit. Tak se někdy zkuste dívat na ženu ne jako na kus masa, ale na její vnitřní stránku, která je tak bohatá a rozmanitá.